5 nejčastějších mýtů o energetických společenstvích
Komunitní energetika a sdílení elektřiny jsou pojmy, o kterých se dnes mluví čím dál víc. Přesto kolem nich koluje spousta polopravd a mýtů – od technických obav až po mylné představy o cenách a legislativě. V tomto článku si proto rozebereme pět nejčastějších mýtů, které lidem brání pochopit, že energetická společenství jsou dostupná už dnes – a ne jen pro odborníky nebo bohaté obce.
Mýtus 1: „Energetické společenství je jen pro obce nebo firmy“
Tohle je jedna z nejčastějších představ.
Ve skutečnosti se může do energetického společenství zapojit kdokoli – jednotlivec, rodina, bytový dům, škola nebo malý podnik.
Princip je jednoduchý: lidé se spojí, aby společně vyráběli, sdíleli a využívali elektřinu, nejčastěji z fotovoltaických panelů.
Členem může být i ten, kdo žádné panely nemá – například jako spotřebitel, který využívá energii vyrobenou jiným členem komunity.
Mýtus 2: „Sdílení energie se finančně nevyplatí“
Právě naopak – ekonomika sdílení dnes dává velký smysl.
Když komunita využije energii z vlastních zdrojů, ušetří na platbách za silovou elektřinu i na některých distribučních poplatcích.
Navíc se přebytky z výroby využijí efektivněji, místo aby se prodávaly za nízké výkupní ceny do sítě.
Podle prvních pilotních projektů v Česku mohou členové komunit ušetřit 15–25 % nákladů na elektřinu – a to bez složitých investic.
Mýtus 3: „Je to technicky složité, potřebuji vlastní síť nebo kabely“
Tohle bývala pravda dřív, dnes už ne.
Sdílení energie probíhá virtuálně přes stávající distribuční síť – žádné nové kabely ani složité zásahy nejsou potřeba.
Klíčem jsou chytré elektroměry a software, který sleduje, kolik energie kdo vyrobil a spotřeboval.
Všechno se automaticky přepočítá a zúčtuje.
Z pohledu běžného člena to znamená jen to, že na faktuře uvidí nižší částku – a vědomí, že využívá lokální, čistou energii.
Mýtus 4: „Založení energetického společenství je administrativní peklo“
Ano, dříve to bývalo komplikované, ale s novou legislativou (zákon č. 458/2000 Sb. ve znění novel z let 2024–2025) je proces mnohem jednodušší.
Společenství lze založit například jako spolek, družstvo nebo obecně prospěšnou společnost.
Existují i specializované organizace a firmy, které pomáhají s celým procesem od A do Z – od právní registrace přes nastavení sdílení až po provozní správu.
Založit společenství tak dnes zvládne i malá obec nebo skupina sousedů v bytovém domě.
Mýtus 5: „Komunitní energetika je jen o solárech“
Fotovoltaika je sice nejběžnějším zdrojem, ale není jediným.
Do komunitní energetiky patří i větrné turbíny, malé vodní elektrárny, bioplynové stanice nebo bateriová úložiště.
V budoucnu se budou připojovat i nabíječky elektromobilů, tepelná čerpadla či sdílené baterie.
Smyslem je chytré hospodaření s energií jako celkem – nejen vyrábět, ale i efektivně spotřebovávat a ukládat.
Mýty kolem energetických společenství vznikají přirozeně – jde o nový koncept, který mění způsob, jak o energii přemýšlíme.
Ve skutečnosti je ale komunitní energetika snadno dostupná, ekonomicky výhodná a technicky jednoduchá.
Navíc má jeden zásadní přínos: posiluje soběstačnost a propojuje lidi, kteří chtějí mít větší kontrolu nad tím, odkud jejich energie pochází.
Sdílená energie je jako sdílené slunce – pro všechny, kdo se rozhodnou spolupracovat.